Ježíš v Lukášovi
Evangelium podle Lukáše nám zdůrazňuje lidství Pána Ježíše, představuje nám Jej jako Syna člověka. Kristus je zde tedy vyobrazen jakožto člověk z masa a kostí, který snáší útrapy jako jako Jeho stvoření. Evangelista Lukáš klade důraz na detaily, jeho úmyslem je ukázat, že křesťanská víra je založená na historicky důvěryhodných a ověřitelných událostech.
Potěšme se tedy několika známými verši o našem Pánu.
∴
L 1:31-35: A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce. Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
L 1:76-79: A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“
L 2:49: A on (Ježíš) jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce? “
L 3:21-22: Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení.
L 4:18-19: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘
L 5:24: Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“
L 5:31: Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“
L 6:22-23: Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.
L 6:46: „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?
L 7:22-23: A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“
L 8:10: On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali‘.
L 8:20-21: A oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“
L 9:18-20: I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“ Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“ Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „ Za Božího Pomazaného.“
L 9:22-26: (Ježíš) a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.“ Všem pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání. Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
L 9:35: A z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte.“
L 9:44: „Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“
L 9:47-48: Protože Ježíš znal uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“
L 9:58-62: A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „ Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“
L 10:20: Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
L 10:21: V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “
L 10:23-24: V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
L 10:25-28: A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On odpověděl: „ Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. “ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
