Jak vidět Krista a ukázat Krista světu

2 Kor 3:12-18 –  Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí. Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci. Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

Úvod – ukázat Krista láskou

Pokud se milujeme navzájem, a pokud milujeme své nepřátele, pokud milujeme ty, kteří se těžce milují a ty, kteří dělají věci a věří věcem, se kterými nesouhlasíme, pak lidé uvidí skutečnost Krista v nás. My ukážeme Krista, oni uvidí Krista. Ježíš řekl v:

Janovi 13:35 – Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Pokud milujeme, ukazujeme Krista. Apoštol Pavel to řekl takto:

2 Kor 4:10 Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život.

Stejně jako Ježíš žil Pavel v milujícím sebezapření, aby lidé na něm viděli Ježíšovu obětavou lásku na jeho tělo. Ježíš řekl:

Mat 5:16 – Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.

Tímto způsobem bychom měli ukázat Krista a Jeho lásku.

Abys mohl Krista ukázat, musíš ho vidět

Jde o to, že pokud chceme Krista ukázat, musíme Ho duchovně vidět. Duchovně Ho vidět je to, co nás mění do Jeho podoby, protože Jeho podobu milujeme. Pokud se chceš stát opravdu láskyplným člověkem s něžnou náklonností k druhým, klíčem je vidět Krista takového jaký doopravdy je. Toto můžeme v Božím Slově vidět v:

2Kor 3:18 – A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

Pochopte zde, prosím, tento hlavní bod a poté se pokusíme rozbalit detaily. Hlavním bodem zde je, že všichni křesťané, tedy věřící, jsou proměňováni – postupně, kousek po kousku – do obrazu Krista Pána. Soustřeďte se, prosím, na tuto část verše „jsme proměňováni v týž obraz (Pánův obraz) od slávy k slávě (tedy ne najednou, ale postupně)“. Toto znamená, že se stáváme jako Kristus. Rosteme v naší kapacitě ukázat Krista tím, že se stále více podobáme Kristu. Progresivně se proměňujeme do Kristova obrazu. A víme, že je to obraz lásky. Kristus byl muž nepřekonané lásky. Nikdo nemiloval jako Ježíš, to byla Jeho sláva. A nyní Pavel říká „jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě“. 

Stáváš se tím, co vidíš

Tento hlavní bod má ve 2Kor 3:18 také druhou část, kde Pavel říká, jak se to děje. Jak jsme tedy proměňováni? Předpokládejme, že toužíte po tom, aby jste byli proměňováni. Možná se vám Bůh dal poznat nějakým jedinečným způsobem, a vy jste zatoužili po tom, tím tím, kdo miluje ostatní věřící s autentickou jemnou náklonností. Jak se děje tato proměna?

Pavel říká v tomto verši:

2Kor 3:18 – A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

Klíčem je, říká Pavel, že „spatřujeme (vidíme) Pánovu slávu“. Jinými slovy jsme proměňováni v Jeho obraz tím, že hledíme na Jeho slávu. Stáváš se tím, co si neustále vykresluješ před svým duchovním zrakem. Pavel říká, že hledíce na Pánův obraz jsi proměňován do Jeho podoby, od slávy ke slávě.

Takže pokud chceš ukázat Krista tak, aby ho lidé viděli v tobě, tvojí strategií musí být neustále na Něj hledět. Vidět Ho takovým, jakým ve skutečnosti doopravdy je. Jak jsi proměněn? Pohledem na Kristovu slávu. Třeba se na Něj soustřeď v evangeliích, přemýšlej o Něj, upni na Něj svoje myšlenky, pak budeš jednat jako On, mluvit jako On.

Otrocká práce vs. svoboda lásky

Bez tohoto poznání, duchovní vidění Krista, se břemeno jednat jako Kristus stává otrockou prací. Když k nám povinnost jednat jako Kristus přichází z vnějšku – buď jako Ježíš, buď jako Ježíš!!! – zdá se nám to jako otroctví. Ta tíha, jak mám být jako On? On byl přece dokonalý a já nejsem. Kontext veršů, které jsme uvedli, nám má co říct o otroctví, když jsme zvnějšku tlačeni k tomu, abychom byli jako Ježíš. Pojďme si tedy z kontextu jinými slovy ukázat, o co jde. Pokusme se zjednodušit verše o Mojžíšovi a závoji.

Ve 13. verši Pavel poukazuje na to, že když ve Starém Zákoně Bůh předal svoji vůli Mojžíšovi na hoře Sínaj, Mojžíšova tvář zářila odrazem Boží slávy a on si přes ni dal závoj, tak aby Izraelité neviděli to, co pomíjí. Pavel pak tento obraz interpretuje jako obraz tvrdosti lidských myslí – „jejich myšlení otupělo (verš 14)“. Izraelité ve skutečnosti nevěděli o čem ta sláva je, a že sláva na hoře Sinaj byla pomíjivá sláva ukazující ke slávě jiné, větší. Pavel to poté porovnává k faktu, že mezi lidskou myslí a skutečným smyslem Zákona stále leží závoj, dále ve verši 14 – ale až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý. Jinými slovy skutečný význam Zákona je zakrytý myslím židovského lidu (i pohanů!) dokud se neobrátí na Mesiáše – „protože odstraněn jen v Kristu“. Verš 16 pak říká „Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn“.
Jinými slovy, v Kristu je mysl osvobozena, aby viděla pravý význam Starého zákona. Závoj tvrdosti je odstraněn.

Takže znovu – skutečný význam zákona je skrytý, na myslích lidí je závoj a když slyší Zákon, chápou jej špatným způsobem, zkresleně a tudíž má na ně špatný účinek. Co je tedy špatně, v čem je chyba špatného pochopení? Chybou je zákonictví. Oni slyší Zákon, který přichází z hory Sinaj, slyší Boží přikázání, a skrze tento závoj je odfiltrován jako břemeno. Je pochopen jako přítěž. Takže lidská mysl poté řeší, jak ze situace ven. A jsou tu dvě chybné možnosti řešení: Všechno zahodit a rebelovat nebo se stát zákoníkem.

Mám za to, že tím Pavel myslí to, že to, co lidé viděli, když se dívali skrze ten závoj, byl takový druh zákona, který je zotročoval, místo aby je osvobodil. Vykládali si Zákon jako Boží přikázání, která jim byla naložena zvenčí bez jakékoliv duchovní, transformující vnitřní síly, která by jim dala touhu plnit přikázání. A to je význam otroctví. Otroctvím je, když dostanete vnější přikázání, které ale vnitřně nechcete dělat. Výsledkem je buď  vzpoura nebo zákonictví.

Můžeš říci: „Odmítám břemeno Tvých přikázání. Člověk rozhodně vzbouřit a říct, že nemůže splnit tak vysoké nároky a tak už nechce nic slyšet a proto nechce, aby mu někdo říkal, co má dělat. Tak se stává otrokem své vlastní svůdné, podvodné vášně a stává se středem vlastního vesmíru.

Nebo můžeš říci: „Ok, jsi Bůh, ty máš autoritu mě vládnout a nařizovat a protože já nemám vnitřní zdroje, abych byl schopen dělat, co přikazuješ, tak se na to vrhnu a ze všech sil budu ždímat svoji morální kuráž a budu z externích zdrojů dělat, co chceš tak, aby se přiblížil ke tvým požadavkům.“ To je zákonictví, to je otroctví.

Protiklad k tomuto otroctví je vnitřní transformující síla Ducha Svatého. To je popsáno v 17. verši: „Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda“.  To je to, o čem je nová smlouva – zmocňující moc Ducha svatého, který nás přeměňuje zevnitř ven, takže milujeme Boží zákon. Pavel ve verši 17 říká, že důvodem, proč je tento zotročující závoj odstraněn, když se obrátíme k Pánu, je to, že „Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda“. To, že Duch dává svobodu, je proto, že Duch dává vnitřní transformaci, která nám dává touhu dělat to, co Bůh chce, abychom dělali. Svoboda je chtít dělat, co vám Bůh přikázal. Bůh říká: „Miluj!“ A plodem Ducha je láska. Proto, kde je Duch, tam je svoboda.

Co to má ale co do činění s tím, co jsme viděli ve verši 18 – vidět a ukázat Krista? Verš 18 končí slovy: „.. jako od Pána, Ducha.“ Jinými slovy, naše proměna od slávy k slávě je „od Pána“ – On to je, kdo v nás změnu v působí, když na něj hledíme. Jak to dělá? On je Duch. Pán a Duch jsou jedno. Duch Svatý je Ježíšův Duch a On v nás tuto změnu působí.

Vždy hleď na Krista

Ale pro nás je důležité, abychom viděli způsob, jakým to dělá. Všichni chceme být svobodní, nechceme otročit. Nechci žít pod břemenem, že mám dělat věci, které nemám touhu dělat. Ale také se nechci odvrátit od Boha a dělat si co chci a být svým středem vesmíru. To by byl ten nejhorší druh otroctví zamaskovaný svobodou. To, co chci, je, aby mé touhy byly proměněny Duchem Páně, takže když mi Bůh přikáže něco udělat, celé srdce říká: „Ano, Pane!“

Jak se to stane? Stane se to tak, jak říká verš 18, neustálým pohledem na Ježíše, Pána. Duch Svatý má jeden hlavní úkol – aby oslavil Ježíše (Jan 16:14). Pomáhá nám Ho vidět, ukazuje na Něj. Proto když se obrátíme k Pánu a upneme naše srdce na Ježíše, Duch nám pomáhá, abychom ho viděli. Jak viděli? Viděli Ho naším Duchovním zrakem. Otevírá oči našeho srdce, abychom pochopili, vážili si, vychutnávali si, cenili si a chovali si jako poklad Pánovu slávu.  A pak tím změní naše vnitřní popudy, tužby a touhy, abychom chtěli to, co chce Ježíš, a tak byli svobodní.

Když Ježíš říká, milujte svého nepřítele, jsme svobodní, protože Duch vytváří v našem srdci tuto potřebnou lásku tehdy, když se díváme na Ježíše. Když říká, že máme milovat svého bližního, jako milujeme sebe,  jsme svobodní, protože Duch vytváří v našem srdci tuto potřebnou lásku tehdy, když se díváme na Ježíše. Ovocem Ducha je láska. Když říká, milujte se navzájem citlivou, rodinnou láskou, jsme svobodní, protože i když není v naší moci takto milovat, můžeme kousek po kousku svobodně do této lásky dorůstat, protože tam kde je Duch Páně, tam je svoboda.  On v nás probouzí tyto city, když neustále hledíme na Ježíše.

Duch v nás neprodukuje tuto změnu bez odkazu na Ježíše. Ne tehdy, když sledujeme prázdné, bezcenné televizní programy, ne tedy když marníme čas dlouhými zbytečnými hodinami na internetu, ne tehdy, když svou mysl soustředíme na věci, které ignorují Krista. Ne, tehdy ne. Duch se pohybuje, pracuje a osvobozuje ve velmi definované atmosféře, totiž tam, kde „hledíme s odhalenou tváří na Pánovu slávu jako v zrcadle (v 18)“. Duch vyvyšuje Krista. Duch otevírá oči ke Kristu. Duch vyrývá Kristův obraz na naši duši. Pokud se rozhodneme, že se nebudeme soustředit na Krista, jdeme-li vlastní cestou a zabýváme se jinými zájmy života, pak si nemůžeme naříkat „Kde je Bůh?“, když neseme bolestné ovoce našeho otroctví hříchu; a zakoušíme Boží zákon jako břímě spíše než radost. Kristus nám řekl o cestě svobody. Pokud budeme trávit naše dny a večery díváním se jinam než na Krista, pravděpodobně zůstaneme svázaní v našem otroctví.

Závěr

Touhou našich srdcí je, aby Duch Svatý přišel mezi nás s mocí, se svou osvobozující mocí. Tomu se říká obrození. A to je důvod, proč se setkáváme na bohoslužbách k uctívání, ke kázání a vyučování Božího Slova, na modlitby a ke svědectví. Bůh se po celém světě oslavuje pozoruhodnými způsoby. Chceme Jeho plnost. Chceme Jeho svobodu. Tímto bych se s Vám rád podělil svou potřebu tohoto obrození. Křesťanova strategie je jednoduchá: nastavit naše zaměření a náklonnost na Ježíše; to znamená dívat se na Něj. Pak budeme mít svobodu. A svoboda lásku ukáže Kristovu moc. Modlím se, aby vám to Bůh dal hlubokou touhu po Kristu.

Je tolik věcí, od kterých potřebujeme být osvobozeni. K tomu nám dopomáhej Bůh.

Zdroj: Desiring God – John Piper
https://www.desiringgod.org/messages/summer-is-for-seeing-and-showing-christ#to-show-him-we-need-to-see-him