Jak Bůh vysvobodil svůj lid? Skrze prostředníka

Ex 14:1-14 – Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří se před Pí-chírótem, mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, naproti němu u moře. A farao si o synech Izraele řekne: Zmateně se v zemi potulují, zavřela se nad nimi pustina. Pak posilním faraonovo srdce a bude vás pronásledovat; oslavím se na faraonovi i na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A tak to učinili. Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, srdce faraona a jeho otroků se obrátilo proti lidu a řekli: Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví? Zapřáhl tedy svůj vůz a svůj lid vzal s sebou. Vzal šest set vybraných vozů a všechny další egyptské vozy s kapitánem na každém z nich. Hospodin posilnil srdce faraona, egyptského krále, takže syny Izraele pronásledoval. Synové Izraele vycházeli se vztyčenou hlavou a Egypťané je pronásledovali a dostihli je tábořící u moře — všechny koně a vozy faraonovy, jeho jezdci a jeho vojsko — u Pí-chírótu před Baal-sefónem. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.

Milí bratři, milé sestry,
pokračujeme dnes ve výkladu prvních 15 kapitol knihy Exodus. Minulou neděli jsme se ptali: PROČ BŮH VYSVOBODIL SVŮJ LID? A to, co jsme zjistili, Pána Boha oslavilo a nás potěšilo. Totiž, že Bůh vysvobodil svůj lid proto, že si jej předem vyvolil, že to kdysi slíbil, a také proto, že slyšel nářek svého lidu, který k Hospodinu zprostřed egyptského otroctví úpěl. Ale my jsme nezůstali jen u toho historického vysvobození Izraelců z Egypta. My jsme směli a museli vidět, že toto vysvobození z Egypta je modelem, nebo obrazem našeho vysvobození z hříchu a smrti. Bůh nás v Ježíši Kristu vysvobodil proto, že si nás předem vyvolil, že to své vysvobození předem slíbil a ohlašoval, a také proto, že mu nás hříšníků bylo líto.
Dnes položíme těmto stěžejním biblickým kapitolám další otázku: JAK HOSPODIN VYSVOBODIL SVŮJ LID? JAKÝM ZPŮSOBEM TO UČINIL?
A hned odpovídáme: HOSPODIN VYSVOBODIL SVŮJ LID SKRZE SVÉHO PROSTŘEDNÍKA. Bůh vysvobodil svůj lid z Egyptské otročiny skrze Mojžíše. Skrze lidského – a tím nutně nedokonalého – pomocníka. Skrze člověka z masa a kostí.
My víme, že Bůh, aby dosáhl svých cílů, nikoho dalšího nepotřebuje. Jindy si ke svým cílům používá anděly. Z listu Židům slyšíme: Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení? (Žd 1:14)
Ale Hospodin si používá i lidi k tomu, aby naplnil své záměry. A to se zdá jako samozřejmost, naprostá banalita, o které není třeba dlouze hovořit. Ale přitom je to úžasná zvěst: Že si dokonalý a všemocný Bůh používá nedokonalé a navíc hříchem ovlivněné lidi. To je přece zázrak! Zázrak Boží trpělivosti. Zázrak Boží náklonnosti a lásky vůči svému lidu.

1) Boží trpělivost s Mojžíšem: na Chorébu

Všimněme si nyní toho, jak si Hospodin povolal Mojžíše, aby vyvedl izraelský lid z Egypta. Na tom se ukáže především neskonalá Boží trpělivost s našimi slabostmi, s naším strachem, s naší neochotou spolupracovat.
Hospodin k sobě zavolal Mojžíše zprostřed hořícího keře – na hoře Choréb. Tam mu Bůh jasně sdělil, že právě on, Mojžíš, bude tím, skrze kterého Hospodin vysvobodí svůj lid z otročiny. Neptá se ho na jeho názor. Neptá se ho, zda o to Mojžíš stojí, zda se toho úkolu bojí, zda mu to pozvedlo jeho sebevědomí, zda se mu líbí nebo nelíbí taková vize jeho budoucnosti. Prostě mu to oznamuje. A zároveň přikazuje. On je Bůh. A Mojžíš jen člověk, který se s Boží vůlí musí srovnat.
Hospodin říká: Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“ (Ex 3:9-10)
A co na to Mojžíš? Jak odpoví? Ale Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ (Ex 3:11)
Mojžíš se zdráhá. Zřejmě má strach, že neunese toto těžké břemeno. Že nezvládne všechny nesnáze a obtíže s takovým úkolem spojené. A Hospodin to chápe. Nespěchá na něj. On je trpělivý Bůh. Hospodin odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“ (Ex 3:12)
Ale Mojžíš se vytáčí dál. Bojí se totiž, že mu Izraelci neuvěří, že ho posílá Bůh jejich otců. Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ (Ex 3:13)
A na tyto lidské obavy Bůh odpoví svým sebe-zjevením: Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ (Ex 3:14) Bratři a sestry, jeden z nejdůležitějších Božích výroků přichází jako odpověď na lidské pochyby a malověrnost. To je úžasné!
A tak už by to Mojžíšovo vymlouvání snad mohlo stačit, ne? Teď už by Mojžíš mohl jít do Egypta bez řečí, s pevnou vírou v Boží vedení. Ale opak je pravdou. Další námitka přichází hned záhy: Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.“ (Ex 4:1)
A tak mu Bůh daruje první dvě mocná znamení. Jeho ruka se promění v malomocnou. Ale záhy se hned uzdraví. A z jeho pastýřské hole se stane had. A pak zase hůl. A když pak nabereš vodu z Nilu, Mojžíši, promění se v krev, slibuje mu Bůh.
Mojžíš ale ještě pořád není připraven jít a vysvobodit své bratry a sestry. Ani tyto zázraky ho nepřesvědčily. Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“ (Ex 4:10)
Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“ (Ex 4:11-12)
Tak dost… Už těch výmluv a ustrašených vytáček bylo dost, ne? Už i těch Božích trpělivých odpovědí bylo víc než dost. Čekali bychom, že nyní Mojžíš řekne: Jak si tedy přeješ, Hospodine. Já půjdu!
Ale opak je pravdou. Mojžíš stále nechce jít. Ale Mojžíš odmítl: „Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš.“ (Ex 4:13) Tedy: Pošli si, koho chceš – jen ne mě.
Až v tuto chvíli Hospodin vzplane hněvem vůči Mojžíšovi. Ale zároveň mu sdělí, že mu dá ku pomoci jeho bratra Árona, který za něj bude mluvit s faraonem. Takže i v té poslední záležitosti Bůh Mojžíšovi vyjde vstříc.
Bratři a sestry, Hospodin má s Mojžíšem úžasnou trpělivost. Tohoto muže si jednou vybral k tomu, aby vyvedl jeho lid z otroctví. A tak trpělivě snáší všechny jeho prvotní vytáčky a výmluvy.

2) Boží trpělivost s Mojžíšem: v Egyptě

A když pak Mojžíš vyrazí, poprvé stane před faraonem, poprvé je farao od sebe vyžene pryč a ještě Izraelcům schválně zhorší životní podmínky, takže se Izraelci budou mít hůř, než se měli… Když pak izraelští předáci ze všeho viní Mojžíše a nadávají mu: Ať se nad vámi ukáže Hospodin a rozsoudí. Vy jste pokáleli naši pověst u faraóna a jeho služebníků. Dali jste jim do ruky meč, aby nás povraždili… (Ex 5:21)
Mojžíš nakonec vyčítá Bohu: „Panovníku, proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi mě vlastně poslal? Od chvíle, kdy jsem předstoupil před faraóna, abych mluvil tvým jménem, nakládá s tímto lidem ještě hůře. A ty svůj lid stále nevysvobozuješ.“ (Ex 5:22-23)
Tedy: Není to lepší. Je to ještě horší. A můžeš za to ty, Bože.
A co na to Hospodin? Ztrestá Mojžíše za jeho zahořklá a rozzlobená slova? Zadupe ho do země za to, že si ze zoufalství otevírá na Hospodina svou „nevymáchanou ústa“? Ne! Proč? Protože je trpělivý Bůh! A protože má s Mojžíšem ještě své dalekosáhlé plány. A tak ho netrestá. Ani mu nevyčte nedostatek víry a oddanosti. Jen odpoví: „Nyní uvidíš, co faraónovi udělám. Donutím ho, aby je propustil; donutím ho, aby je vypudil ze své země.“ (Ex 6:1)

3) Boží trpělivost s Izraelem

Bratři a sestry, trpělivost je vlastnost, která k našemu Bohu neodmyslitelně patří. Trpělivost – to je Boží vlastnost, která se ukazuje na mnoha místech Božího slova. Nejen v Ex 1-15. Bůh svou trpělivost projevil mnohokrát – nejen vůči Mojžíšovi, ale samozřejmě také vůči celému svému lidu. Vždyť si uvědomme, kolikrát pak Hospodin čelil stížnostem Izraelců, kteří putovali pouští. Jak často reptali. Jak často jeho vedení a jeho otcovské péči nedůvěřovali. A jak často ho neposlouchali a svou neposlušností ho uráželi. Jak často se chtěli dokonce vrátit do Egypta, do otroctví. A jak se chovali na poušti, tak se chovali i v zaslíbené zemi.
Když se zbytek Judejců vrátil z Babylónského zajetí, volali k Bohu těmito výstižnými slovy: Měl jsi s nimi (tj. s našimi otci) trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí. Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný. (Neh 9:30- 31)

4) Boží trpělivost v církví, s námi

A z Nového zákona vyzdvihněme především fakt, že apoštol Pavel v listu Římanům nazývá Hospodina Bohem trpělivosti a povzbuzení. Tedy Bohem, který je sám velmi trpělivý a svou trpělivost svému lidu stále prokazuje. (Ř 15:5) To apoštol Pavel zažil sám na sobě – i s ním měl přece Bůh svou trpělivost. Nezničil ho za to, že Pavel – se svou hříchem zatemnělou myslí -pronásledoval první křesťany. Ale naopak: Ježíš Kristus si ho k sobě povolal a učinil z něj úžasného a horlivého apoštola pohanů.
A když jsme u těch apoštolů… I s nimi měl přece Bůh trpělivost… U Ježíšova kříže nebyli. Ze strachu o svůj vlastní život od Ježíše uprchli. Petr – ten šéf všech učedníků, který se nejprve chvástal, že s Ježíšem půjde i na smrt – ten svého Pána hned třikrát zapřel. A přesto se Pán po svém vzkříšení zjevil právě jim. Nenašel si jiné učedníky. S trpělivostí sobě vlastní si je k sobě znovu zavolal. A právě jim, těm ustrašencům, dal ten veliký úkol: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16:15)
Takovou trpělivost měl Kristus se svými učedníky. A přesně takovou trpělivost má Ježíš Kristus s námi. Milí bratři, milé sestry, Pán Ježíš si nás po celý náš život otesává. Posiluje. Cvičí. A vyučuje. Je vůči nám velmi trpělivý. Má pochopení pro naše nedostatky. Má soucit s našimi slabostmi. To vyhlašuje list Židům: Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4:14-15)
Ano, právě Ježíš Kristus, ten pravý Boží Syn, má velikou trpělivost s námi se všemi. On ví, čím si občas procházíme. On na sobě zakusil všechna možná pokušení. Prožil je. Ale nepodlehl jim, jak pevně věříme.

6) Mojžíšova poslušnost, pokora a trpělivost

Vraťme se ale ještě na chvíli k Mojžíšovi. Je úžasné sledovat na jeho životě, jak s ním trpělivý Bůh pracoval. Jak ho měnil. Jak z něj učinil svého poslušného služebníka, který nakonec bez odmlouvání plní všechna Boží nařízení. Vždyť jako refrén se ozývá z kapitol knihy Exodus: Mojžíš a Áron učinili přesně tak, jak jim Hospodin přikázal. (např. Ex 7:6) (S výjimkou Mojžíšova hříchu: Nu20:1-13!) A nakonec o něm také slyšíme: Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. (Nu 12:3)
Tím vším se Mojžíš stal předobrazem toho skutečně nejposlušnějšího a nejpokornějšího ze všech lidí: Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Vždyť Ježíš sám o sobě říká: Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu. (J 8:29) A pak také: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11:29)
A je krásné pozorovat, jak se do Mojžíše samotného otiskla ta Boží trpělivost. Jak na něm něco z té Boží trpělivosti zůstalo, ulpělo. Jak se Boží trpělivost promítala v jeho životě. Vždyť on byl tolikrát trpělivý vůči Izraelcům. On tolikrát projevil svou trpělivost svým bratrům a sestrám, které vyváděl z otroctví do zaslíbené země. To se ukáže hned před samotným přechodem Rudého moře. Izraelci sice už vyšli z Egypta. Ale před nimi je moře a zezadu jim na paty už dýchá rozzuřený farao se svým vojskem. Takto sevřeni do kleští spílají Mojžíšovi: „Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti.“ (Ex 14:11-12)
Mojžíš je však neodepsal pro jejich malověrné stížnosti… Naopak: Povzbuzoval je ke statečnosti: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ (Ex 14:13-14)
A že by to snad na poušti bylo jiné? Že by pak Izraelci, když viděli faraona zahynout ve vlnách, už byli Bohu vděční za své vysvobození? Ale kdeže! Reptají proti Hospodinu a proti Mojžíšovi pořád dokola. (Ex 16:2; 17:3; Nu 14:2 atd.) A nejen Hospodin, nýbrž i Mojžíš je vůči nim trpělivý. Řeší jejich stížnosti. A dokonce se za ně modlí k Bohu, když jsou jeho bratři a sestry v průšvihu – navíc vlastní vinou. Když si potom například postaví zlaté tele a tomu se klanějí – a Hospodin je všechny chce za jejich modlářství vyhladit, Mojžíš volá: Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš! (Ex 32:31-32) Je to šlechetná nabídka, kterou však Hospodin nepřijímá. Vždyť za hřích lidu může trpět jen dokonale spravedlivý člověk – a to nebyl ani Mojžíš. To byl jen Ježíš Kristus. Ale přesto nás dokáže uchvátit, jak si trpělivý Bůh z ustrašeného Mojžíše vytvořil poslušného, pokorného, soucitného a trpělivého vůdce.

Závěr: výzva ke vzájemné trpělivosti

Bratři a sestry, vždyť to snad ani jinak nemůže být… Kdo jednou na sobě zakusil Boží milosrdnou trpělivost, kdo prožil ve svém životě, že vůči němu byl Bůh hodně trpělivý a shovívavý, kdo věří, že Kristus ho trpělivě snáší, miluje a vychovává – ten se také snaží být trpělivý vůči svým bližním.
K tomu nás Písmo vede. Například Pavel říká: Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. (2Tm 2:24) A v jiném dopise: A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově. (2Te 3:5) A do třetice: Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. (1Tm 6:11b)
Bratři a sestry, vy, kteří víte, že Bůh vám v Kristu trpělivě odpouští vaše slabosti, že Bůh vás trpělivě přetváří do podoby svého Syna Ježíše, že Bůh vás trpělivě vede svým svatým Duchem přímo do svého království – buďte trpěliví vůči svým bratrům a sestrám, vůči svým bližním, vůči svému okolí. Snášejme jejich nedokonalost. Mějme strpení s jejich slabostmi a s jejich ustrašenou vírou. Odpouštějme jim jejich viny. A prosme naše bratry a sestry, aby oni měli trpělivost s námi. S našimi slabostmi. Aby trpělivě odpouštěli nám zase naše viny. Vždyť mezi námi není nikdo, s kým by Bůh neměl strpení. Tak ať mezi námi z Boží milosti není nikdo, kdo by nechtěl být trpělivý vůči svým bližním! Amen.

Autor: Petr Kulík